Václav Ryčl... pár básní

Přemýšlení

slunce je hrozný koláč medu
který se rozlévá po louce
milenka spí s rozevřenou knihou ňader
na boku svého dítěte

přemýšlím o osudu své matky
jak se k ní zachovat
když trávou znějí cvrčci
a ona je už stará

přemýšlím o osudu svého otce
který zabil svini
a zešílel když chodil nahý
po svém pozemku

zahrada je koláč medového slunce
která si hraje s přirozením psa
ten pes je u koně
který ho kopl do hnoje


Poztrácený

duše je cosi, co existuje
poztrácený život
a vítr duje...

nadouvá mi kabát
a v plechové lahvi
zbytek vína, dukát

duše je cosi, co existuje
někdo tu mou proklel
ten někdo už zemřel,
už se nesmiluje.


***

…spadl mi lístek
z javoru
do vlasů…

a já si myslel
že
mě
někdo
pohladil…


Nevím

tisíc benefičních žen
přišlo prodat svoje živá
ňadra
umírajícím znalcům
na lůžkách sanatorií
kojily je
do
svítání

pak starci zemřeli
ženy nevím



Tři muži

jsou v klecích
vyzáblí
hladem zoufalí

tisknou se k sobě
nazí jak
matky za porodu

potřebují jinou krásku
teď je teď
ani jeden ze tří mužů v kleci
neví co zítra bude